Jirkův strhující příběh

Následující text vznikl jako bráchův domácí úkol. První odstavec byl dán v rámci zadání, druhý napsal on sám a s třetím jsme mu s dalším bráchou trochu pomohli.

Jirka stál s kornoutem v ruce na kraji chodníku a s nataženým krkem vyhlížel autobus, který jezdil denně ze školy. Aby přes projíždějící auta dohlédl trochu dále, ještě se maličko vyklonil do vozovky. V tom ztratil rovnováhu, zapotácel se a celý kopeček zmrzliny sjel z kornoutku rovnou na silnici.

Jirka zesmutněl a vymýšlel způsob, jak ji získat zpět, bál se, že by ho přejelo auto. A tak Jirka koukal kolem po nějaké užitečné věci. Po marném hledání se podíval, co má u sebe. Vytáhl sešit, ale když se otočil, zmrzlina byla roztátá. V tom Jirka začal brečet.

Jirka žmoulal kornout a truchlil nad svým trudným osudem. „Kdybych ta auta nejezdila tak rychle, jistě by se to nestalo,“ hořekoval Jiří. Pak ho ale napadlo, že by mohl v blízkém parku nasbírat pro maminku dříví na otop, protože všechny parkety už spálili a topení prodali do sběru. V parku bylo krásně. Slunce svítilo, tráva se zelenala a ptáčkové v korunách stromů zpívali svou píseň. „Ach, to je život!“ Pomyslel si Jirka a zapálil si cigaretu, aby zahnal dlouhou chvíli. Na spadený kopeček již dočista zapomněl. Kolem poletovali motýli a pracovitý chlapec skládal větvičku k větvičce. Po jedné z nich přeběhla ještěrka, kterou následně slupl mýval, který tam byl na číhané. Kolem prošla paní s pejskem, poté Jirka minul zdechlinu holuba, s kterou již řádně hnuli červi. „Fuj,“ pomyslel si a sehnul se pro další klacík. V náručí se mu již kupila pěkná hromádka. Stihl to právě včas – autobus se již pomalu blížil k zastávce. Jirka ledabyle vyplivnul cigaretu a hrnul se ke dveřím autobusu, jako by se nechumelilo. „Kam se hrneš s těmi klacky, mezuláne?“ Otázal se ho přísně řidič. „Ale pane, kvůli bezohledným řidičům jsem přišel o zmrzlinu a vy mě ještě chcete připravit o mé pracně nasbírané dříví? To už by svět nebyl spravedlivej.“ To řidič uznal a nechal Jirku nastoupit. Jirka svíral v náruči dřevo a usmíval se pod vousy. Maminka bude mít radost.